Neuroinfekce

Jedná se o zánětlivá onemocnění centrálního nervového systému (dále jen „CNS“), způsobená infekčním agens. Zánět může postihnout různé struktury a úrovně nervové soustavy - mozek (encefalitida), mozkové pleny (meningitida), mícha (myelitida), míšní kořeny (radikulitida) nebo periferní nervová tkáň (neuritida).

 

Infekce CNS je možné klasifikovat jednak podle rozsahu zánětu na rozptýlené (difuzní) nebo ložiskové. Dále podle průběhu zánětu na akutní a chronické, a také podle původce (patogenního agens) na bakteriální, virové, mykotické a parazitární.

 

Původci způsobují dva typy zánětu – hnisavou (purulentní) meningitidu, jejímiž původci jsou bakterie, nebo nehnisavou (aseptickou) meningitidu nebo meningoencefalitidu, kterou vyvolávají převážně viry.

 

Průběh onemocnění závisí na původci, na věku pacienta, přítomnosti eventuálního imunodeficitu a dalších onemocnění.

 

Hnisavé neuroinfekce

 

Původce:

Nejčastějšími původci purulentních meningitid jsou Neisseria meningitidis (převážně sérotypy B a C), Streptoccocus pneumoniae a Haemophilus influenzae b. Bakteriální meningitidy dále dělíme na primární, které vznikají přestupem infekčního agens z dýchacích cest krevní cestou na pleny mozkové, sekundární meningitida vzniká v průběhu jiného onemocnění (např. při zánětu středouší, zápalu plic) nebo po operaci či po úrazu. Většinou se jedná o sporadická onemocnění, pouze meningokoky mohou způsobit malé epidemické výskyty především při úzkém kontaktu osob (předškolní a školní zařízení, diskotéky a jiné hromadné akce, apod.).

 

Průběh:

Onemocnění mívá často těžký průběh, začíná náhle bolestmi hlavy, zvracením, horečkou. Objevuje se tuhnutí šíje, další meningeální příznaky, poruchy vědomí až bezvědomí, u meningokokové infekce krvácivé kožní projevy.

 

Zdroj:

Zdrojem onemocnění je člověk. Nákaza se šíří přímo kapénkovou infekcí, nebo jde o sekundární onemocnění při zánětu středouší, zápalu plic apod. Inkubační doba je krátká, nejčastěji 2-3 dny.

 

Diagnóza:

Stanovuje se podle klinického obrazu, biochemického a kultivačního nebo mikroskopického vyšetření mozkomíšního moku a krve. Nemocný se izoluje na infekčním oddělení, podle závažnosti zdravotního stavu na jednotce intenzivní péče.

 

Léčba:

zahrnuje antibiotickou terapii, protiedémovou léčbu a symptomatickou léčbu. Prožité onemocnění může mít přechodné i trvalé následky např. poruchy spánku a paměti, potíže s učením a koncentrací, poruchy sluchu, obrny mozkových nervů apod.

 

Prevence:

Mezi preventivní epidemiologická opatření patří pravidelné očkování proti nákazám vyvolaným Haemophilus influenzae b a proti nákazám vyvolaným Streptoccocus pneumoniae – viz http://www.mzcr.cz  – odkaz očkovací kalendáře a doporučené očkování proti nákazám způsobeným Neisserií meningitidis, sérotypy A,B,C,Y,W-135 – viz http://www.vakcíny.net/

 

Represivní epidemiologická opatření zahrnují izolaci nemocného na infekčním oddělení, odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz původce, u vybraných onemocnění lékařský dohled u kontaktů s preventivním podáním antibiotik.

 

Tabulka č. 1: Nemocnost bakteriální a meningokokové meningitidy ve Středočeském kraji a České republice v období 2007 – 2016

 

 

Graf č. 1:  Nemocnost bakteriální meningitidy ve Středočeském kraji a České republice v období 2007 – 2016

 

 

V roce 2016 bylo v kraji hlášeno celkem 11 případů onemocnění (0,8/100 000 obyvatel) u 3 dětí a 8 dospělých osob. Nikdo z 11 nemocných nebyl proti pneumokokovým nákazám očkován. Oproti roku 2015, kdy bylo hlášeno 8 případů (0,6/100 000 obyvatel), byl zaznamenán vzestup o 37,5 %. Nejvyšší specifická nemocnost byla hlášena ve věkové skupině do 1 roku - 20,2/100 000 obyvatel. Původcem nákazy byl nejčastěji Streptoccocus pneumoniae. 

 

 Graf č. 2:  Nemocnost meningokokové meningitidy ve Středočeském kraji a České republice v období 2007 – 2016

 

 

V roce 2016 ve Středočeském kraji zaznamenáno celkem 6 případů onemocnění (0,5/100 000 obyvatel). Proti roku 2015, kdy bylo hlášeno 7 případů (0,5/100 000 obyvatel), došlo k poklesu o 14,3 %. Nejvyšší specifická nemocnost byla zaznamenána ve věkové skupině do 1 roku - 6,7/100 000 obyvatel. Jako etiologické agens se nejčastěji uplatnila Neisseria meningitidis sérotyp B. Nemocné osoby nebyly proti meningokokovým nákazám očkovány.

 

Nehnisavé neuroinfekce

 

Původce:

Nejčastějšími původci nehnisavých neboli aseptických neuroinfekcí jsou enteroviry u dětí a virus klíšťového zánětu mozku u dospělých, dál to mohou být viry respirační, herpetické a také virus příušnic, spalniček, zarděnek a další. Téměř u poloviny případů se etiologie nákazy nepodaří určit. U aseptických neuroinfekcí dochází často k zánětu mozku i mozkových plen současně, takže se jedná o meningoencefalitidy. Tento článek nepojednává o problematice klíšťového zánětu mozku.

Onemocnění se může vyskytovat ve sporadické i epidemické formě. Původcem epidemických výskytů jsou enteroviry, u kterých lze sledovat i sezónní výskyt s maximem na konci léta a začátkem podzimu.

 

Průběh:

Onemocnění mívá lehčí průběh než hnisavý zánět mozku, těžší průběh bývá u starších osob. Začíná spíše pozvolna, objeví se chřipkové příznaky, bolesti kloubů, svalů, zvýšená teplota, bolesti hlavy, zvracení, později zvýšená dráždivost, porucha stability, třesy obličejových svalů a končetin, závratě. Po onemocnění může až u 10 % pacientů přetrvávat únava, porucha koncentrace, spánku, snížená výkonnost apod.

 

Zdroj:

Zdrojem onemocnění je většinou člověk. Nejčastěji se nákaza šíří vzdušnou cestou, k přenosu enterovirových zánětů CNS dochází také fekálně-orální cestou kontaminovanýma rukama, předměty, vodou a potravinami. Inkubační doba se pohybuje od několika dnů až po 3 týdny, záleží na původci onemocnění.

 

Diagnostika a léčba:

Diagnóza se opírá o klinický průběh onemocnění, sérologické vyšetření krve, biochemické a sérologické vyšetření mozkomíšního moku. Léčba je symptomatická, zaměřená na otok mozku, zvracení, podávají se antipyretika, analgetika. Důležitý je klidový režim na lůžku.

 

Mezi preventivní opatření patří pravidelné očkování proti dětským nemocem (spalničky, zarděnky, příušnice), u kterých se může meningitida vyskytnout jako komplikace. Proti ostatním virovým agens nejsou zatím vakcíny k dispozici. Dále je důležitý zdravý životní styl a dodržování zásad osobní hygieny.

 

Mezi represivní opatření patří izolace nemocného na infekčním oddělení a odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz původce onemocnění.

 

Tabulka č. 2: Nemocnost virové meningitidy a encefalitidy ve Středočeském kraji a České republice v období 2007 – 2016

 

 

 

Graf č. 3: Nemocnost virové meningitidy a encefalitidy ve Středočeském kraji a České republice v období 2007 – 2016

 

 

V roce 2016 došlo v kraji k mírnému zvýšení nemocnosti virové meningitidy a encefalitidy na 4,4 onemocnění na 100 000 obyvatel, což představuje 58 onemocnění. Nemocnost v ČR činila 5 onemocnění na 100 000 obyvatel, což představuje 559 případů. Nejvyšší výskyt byl hlášen v roce 2013, kdy vypukla epidemie virových meningitid.

 

Použité zdroje:

  1. Kolektiv pracovníků protiepidemického odboru KHS Středočeského kraje, Výroční zprávy o epidemiologické situaci ve Středočeském kraji v letech 2007-2016
  2. Roháčová H. Hnisavé a nehnisavé záněty centrální nervové soustavy. Neurologie pro praxi 3/2006
  3. Komárek L., Provazník K. et.al. Manuál prevence v lékařské praxi. Vydal SZÚ v Praze 1996
  4. Smíšková D., Marešová V. Serózní neuroinfekce. Dostupné na: http://www.zdn. cz/ clanek/ postgradualni-medicina/serozni-neuroinfekce-414578

 

Zpracovala: Mgr. Jindra Taterová, vedoucí oddělení protiepidemického pro okres Benešov, Bc. Kateřina Jedličková, referent oddělení protiepidemického, KHS Stč. kraje 

Zpracováno dne: 08.08.2017