Jde-li o obytné a pobytové místnosti, KHS jako orgán ochrany veřejného zdraví může dle § 61 odst. odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon 258“), rozhodnutím nařídit vlastníku nemovitosti provedení speciální ochranné dezinsekce, pokud hrozí šíření nákazy, zvýšený výskyt přenašečů infekčních onemocnění nebo šíření škodlivých a epidemiologicky významných členovců, hlodavců a dalších živočichů.

Jelikož KHS není z poznatků jejích odborných pracovníků známo, že by štěnice nebo švábi působili jako vektor, tj. přenášeli infekční onemocnění, a tudíž je nelze považovat za škodlivé a epidemiologicky významné členovce, nejsou v daném případě splněny předpoklady pro postup KHS dle shora cit. ustanovení zákona 258. Nadto je třeba zdůraznit, že povinnost zajistit provedení speciální ochranné dezinsekce může KHS uložit pouze vlastníkovi domů, nikoli však uživatelům bytů v těchto domech (viz výše); vůči nim tedy KHS žádnými právními prostředky k vynucení jejich součinnosti potřebné k provedení dezinsekce v jimi užívaných bytech nedisponuje. S ohledem na výše uvedené se tedy KHS domnívá, že je-li vlastník nemovitosti ochoten provedení ochranné speciální dezinsekce v domech zajistit, avšak uživatelé bytů v těchto domech mu vstup do jimi užívaných bytů za tím účelem znemožňují, může vlastník domů takovou situaci řešit z titulu svého vlastnického práva k těmto nemovitostem. Vztah vlastníka domů jako pronajímatele a uživatelů bytů jako nájemců je totiž zřejmě založen na základě nájemních smluv o nájmu jednotlivých bytů v domech, v nichž by měly být mj. uvedeny povinnosti uživatelů těchto bytů včetně sankcí za jejich porušení. Vámi popsanou situaci je tedy za daných okolností zřejmě možné řešit z titulu existence soukromoprávního vztahu mezi vlastníkem a nájemci.