Děti v mateřské, základní či střední škole tráví podstatnou část dne a je tedy více než vhodné zde podporovat zásady zdravého držení těla a podporovat tak správný vývoj dětí. Tak zvaná ergonomie se zabývá zlepšováním pracovních podmínek a minimalizací dopadů práce na zdravotní stav osob, a to zejména z hlediska pracovních poloh. I ve škole děti „pracují“. Z pohledu ergonomie nás v jejich případě zajímá zejména sezení.
Držení těla je u každého člověka výrazem jeho fyzického a duševního rozpoložení. Je otázkou jednak estetickou ale zejména zdravotní. Částečně se může měnit i během dne, nejčastěji v závislosti na únavě. Správné držení těla poskytuje optimální podmínky ke správné poloze a činnosti jednotlivých orgánů. Nejlepším příkladem je správné a hluboké dýchání při narovnaných zádech. Naopak v případě, kdy se dítě hrbí, jeho dech je povrchní, protože dýchací pohyby jsou nesprávným držením těla omezeny. Správné postavení kostí a kloubů ovlivňuje také vývoj svalstva. Pevná a správně vyvinutá kostra a svalstvo napomáhají pohyblivosti páteře a výrazně ovlivňují kvalitu pohybu.
Zásady správného sezení vštěpované od raného dětství mohou u dětí velmi pozitivně ovlivnit budoucí návyky a také další vývoj zejména v držení těla. Alarmující výzkumy ukazují, že vadné držení těla postihuje téměř 50 % dětí mateřských škol. Po nástupu do základní školy se držení těla zhoršuje u 40 % žáků. V závěru prvního roku základní školní docházky má v průměru 70 % žáků vadné držení těla. Důvodů pro narůstající počet případů vadného držení těla je mnoho, ale nejzásadnější je převážně sedavý životní styl (několikahodinové sezení v lavici, sedavé zaměstnání v družině, u domácích úkolů, televize, počítačů apod.), nadměrné zatěžování páteře (příliš těžké školní aktovky, jednostranné zatěžování některými činnostmi aj.), ale také stres a nedostatek vyváženého pohybu a relaxace. Těmto problémům můžeme částečně předcházet právě zavedením správných návyků v dětském věku.
V období přechodu předškolního a mladšího školního věku prochází pohybový systém kritickým obdobím růstové akcelerace, kdy některé kosti jsou částečně chrupavčité a vazivo nemá ještě dostatečnou pevnost. I u zdravého organizmu může nevhodným přetěžováním dojít k deformacím kostí či páteře. Poruchy držení těla vznikající v dětství mohou v dospělosti vést k závažným a bolestivým onemocněním pohybového aparátu, které mohou vést až k degenerativním změnám na páteři. Dítěti samozřejmě i aktuálně mohou způsobovat bolesti hlavy, zad a další fyzické potíže.
Pro člověka je nejpřirozenější vzpřímený postoj a chůze. Při chůzi dochází k neustálé práci svalů a k jejich prokrvování. V souvislosti s tím jsou i meziobratlové ploténky dobře vyživovány a lépe funguji. V současné době pozorujeme nedostatek pohybové aktivity a velký nárůst aktivit sedavých jak u dospělých, tak dětí. Prostá chůze je velmi vhodným způsobem kompenzace sedavých aktivit. Vhodné je samozřejmě také zařazování dalších pohybových činností.
Děti tráví sezením mnoho času. Doba strávená sezením se stále prodlužuje, doma mnohdy tráví děti čas sledováním televize nebo používáním moderních technologií. Při sezení je však páteř zatěžována zcela jinak než při vzpřímeném postoji. Při sezení se podstatně změní držení těla. Změní se postavení pánve, kyčelních kloubů, bederní, hrudní a mnohdy i krční páteře. Nejhorším způsobem sezení je uvolněný sed, kdy může docházet až k deformaci plotének a vazů, k sevření svalů a omezení prokrvení svalů i plotének.
Největší výchovná a vzdělávací zodpovědnost za děti je samozřejmě na rodičích. Držení těla dítěte je rodinným prostředím výrazně ovlivňováno a velmi závisí na materiálním zázemí a poučenosti a zájmu rodičů. Mezi faktory, které může rodina ovlivnit, patří například dostatek prostoru a jeho uspořádání pro pohybovou aktivitu, vhodný nábytek, motivující hračky a pomůcky, příkladný životní styl rodiny. Někteří rodiče si uvědomují potřeby dětí týkající se správného vývoje a držení těla, ale problémem může být jejich neslučitelnost se současným příliš hektickým životním stylem. Jiní rodiče naopak přetěžují své děti různými třeba i mnohačetnými sportovními aktivitami, kde často dochází k jednostrannému zatěžování. Oba extrémy, jak nedostatečná pohybová aktivita, tak i přetěžování dítěte vede k nesprávnému růstu a vývoji držení těla.
Během delší sedavé aktivity je vhodné zařazování pohybových chvilek, střídání činností a poloh. Současně se zařazením pohybových chvilek dá ovlivnit nastávající únava a zvýšit pozornost dětí. Při pohybových činnostech ve škole, například v rámci rozcvičky je vhodné zařazovat vyrovnávací cvičení. To by mělo zahrnovat protažení svalů s tendencí ke zkrácení a posilování svalů ochabujících. Důležitá je také motivace pro zapojení i méně obratných dětí do pohybových her. Naprosto nevhodné je zařazování jednostranně zatěžujících cvičení. Důležité je, aby děti měly během dne možnost přirozeného pohybu. Velmi vhodná je spontánní fyzická aktivita, nejlépe na čerstvém vzduchu.
Konkrétní zásady ergonomie jsou pro školy stanoveny na základě § 7 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů v § 13 a příloze č. 2 vyhlášky č. 160/2024 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých a dětských skupin (dále jen „vyhláška 160“).
Škola by měla být vybavena sedacím nábytkem, který zohledňuje rozdílnou tělesnou výšku dětí a žáků. Nábytek by měl zároveň podporovat správné držení těla. Židle a stoly musí splňovat normové hodnoty české technické normy upravující velikostní ukazatele nábytku ČSN EN 1729-1 Nábytek - Židle a stoly pro vzdělávací instituce - Část 1: Funkční rozměry. Zároveň musí nábytek umožňovat dodržování ergonomických zásad, které jsou upraveny v příloze č. 2 vyhlášky 160. Pracovní stoly musí mít matný povrch.
Pro dodržení fyziologického sedu a správné postavení páteře a pánve je důležité správně zvolit funkční rozměry nábytku. Výška sedadla by měla být rovna délce bérce, zvětšené o výšku nízkého podpatku (1-2 cm). Pokud je židle správně zvolena tak chodidla jsou při zadním sezení celou plochou v pevném kontaktu s podlahou tak, aby bylo možno se o ně pevně opřít. Efektivní hloubka sedadla podepírá nejméně 2/3 délky stehna. Přední hrana sedadla nesmí zasahovat do podkolenní jamky a musí být zaoblená. Opěradlo slouží především jako opora beder, nikoliv hrudní páteře. Pro volný pohyb horních končetin nemá sahat výš,než k dolnímu úhlu lopatek. Výška pracovní plochy stolu je umísťována ve výšce loktů volně spuštěných paží sedícího dítěte.
ČSN EN 1729-1 Nábytek - Židle a stoly pro vzdělávací instituce - Část 1: Funkční rozměry rozděluje školní nábytek do sedmi velikostních skupin na základě tělesné výšky a výšky podkolení. Nábytek musí být označen buď číslem velikosti, nebo odlišen barevně, podle barvy přidělené příslušné velikosti.
Hlavní zásadou při práci vsedě je tedy sedět vzpřímeně, využívat zádové opěry, případně opěrky loktů, a především mít správně nastavenou výšku sedadla a stolu. Sedavé aktivity je vhodné vyvažovat aktivním pohybem.
Zpracovala: Ing. Kateřina Pilařová - vedoucí oddělení hygieny dětí a mladistvých - západ
