Jaké jsou nové právní předpisy Evropských společenství?

 (Následující text uvádí pouze vybrané právní předpisy významné pro oblast stravovacích služeb.)

S účinnosti od 1. ledna 2006 vstoupila na území Evropských společenství plně v účinnost nařízení Evropského parlamentu a Rady, která jsou součástí tzv. hygienického balíčku. Jedná se o tato nařízení:

• č. 852/2004, o hygieně potravin
• č. 853/2004, kterým se stanoví zvláštní hygienická pravidla pro potraviny živočišného původu
• č. 854/2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě
• č. 882/2004, o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat. 

Mezi další základní předpisy potravinového práva dále patří:

• nařízení EP a Rady č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin,
• nařízení EP a Rady č. 1935/2004, o materiálech a předmětech určených pro styk s potravinami a o zrušení směrnic 80/590/EHS a 89/109/EHS
• nařízení  komise (ES) č. 2073/2005, o mikrobiologických kritériích pro potraviny. 

Co to je nařízení ?

Nařízení (Regulation) je právní předpis Evropských společenství, který je přímo ze své podstaty přímo použitelný a přímo aplikovatelný ve všech členských státech a má přednost před právními předpisy členských států v těch oblastech, na které se vztahuje. Nařízení se tedy do národních právních předpisů nezapracovávají a ani nesmějí zapracovávat.

Povinností členských států je provést tzv. adaptaci, tedy přizpůsobení národního práva evropským nařízením. Toto znamená, že národní právo by nemělo být s právem evropským v rozporu, ale nemělo by s ním být ani duplicitní v oblastech, na které se vztahuje.

Pokud by k takové situaci došlo, nastupuje tzv. zásada aplikační přednosti, tím se rozumí, že před národní legislativou má přednost a je povinností orgánu členského státu aplikovat přímo použitelné nařízení.