Vysoce nebezpečné nákazy (VNN) jsou definovány jako infekční onemocnění se závažným klinickým průběhem spojeným s vysokou smrtností (letalitou) a vysokou nakažlivostí. Mezi VNN lze zařadit nemoci s vysokou smrtností, které probíhají klinicky vysoce závažně, avšak jejich nakažlivost a riziko interhumánního přenosu je jen minimální (např. vzteklina, horečka dengue, žlutá zimnice), na druhé straně to jsou vysoce nakažlivá onemocnění, která se interhumánně snadno šíří, ale jejich smrtnost není vysoká (například řada respiračních virových infekcí).  VNN se pohybují na úrovni nejvyššího biologického rizika (SARS, MERS, Bacillus anthracis, Yersinia pestis, virus Ebola, virus Marburg, virus Lasa, virus Junin, virus Machupo, virus Krymsko - konžské hemoragické horečky a virus varioly). Z onemocnění řazených mezi VNN bylo dosud z historického pohledu nejúspěšněji zasaženo proti variole (pravým neštovicím), která byla plně eradikována.   

Skupina VNN je velmi heterogenní a nelze u nich jednoznačně specifikovat rezervoár, zdroj a přenos původců onemocnění, který by byl pro všechny VNN společný. Obecně může být rezervoárem a zdrojem nákazy člověk nebo zvíře. U VNN se uplatňují v podstatě všechny typy přenosu – přímý (dotyky, sexuální přenos, perinatální přenos, pokousání či poškrábání, transplacentární i přenos vzdušnou cestou kapénkami i fekálně - orální přenos) i nepřímý přenos (přenos prostřednictvím kontaminovaných předmětů, přístrojů a povrchů, přenos vzdušnou cestou (kapénkami – tvorba infekčního aerosolu), fekálně – orální cestou, přenos biologickými produkty (krev, krevní deriváty, plazma, mateřské mléko, sperma apod. a přenos prostřednictvím vektorů (moucha, klíště, komár aj.)

Při péči o nemocné, respektive nakažené je nutné zdůraznit zejména riziko přímého přenosu kontaktem s nemocnými anebo zemřelými osobami, eventuálně s rezervoárovými zvířaty, kdy může dojít ke kontaktu kůže, sliznic či spojivek s infikovanou krví a jinými tělními tekutinami nebo riziko přenosu kontaktem s kontaminovanými předměty, přístroji a povrchy. Z toho důvodu je proto nutné při péči o nemocné maximálně využít dostupné ochranné pracovní prostředky (OOPP) k ochraně všech míst vstupu původce do organismu (ochranu očí, dýchacího systému, rukou a ostatních částí těla).

Inkubační doba VNN bývá zpravidla v rozsahu 2-21 dnů. Základní klinická symptomatologie bývá v úvodu onemocnění velice často nespecifická a může zahrnovat horečku, bolesti hlavy, svalů a kloubů, nauzeu, zvracení, průjem, dušnost, kašel apod. Významný symptom v klinické manifestaci onemocnění představuje rozvoj exantému. Prognosticky velmi rizikový je rozvoj krvácivých projevů do kůže, sliznic a vnitřních orgánů. V souvislosti s tím může docházet k závažnému postižení řady orgánů s následným možným rozvojem orgánového selhání a úmrtím postiženého.

Na počátku onemocnění je nezbytné se při rozhodování o vyslovení podezření na VNN významně opřít o znalost podrobné epidemiologické anamnézy, která musí být zaměřena zejména na informace o pobytu v exotických oblastech v období posledních řádově 3-4 týdnů s udáním doby, charakteru a délky trvání pobytu, přesného místa pobytu, způsobu cestování, ubytování a stravování (konzumace místní stravy) v rizikové destinaci, informace o kontaktech s místními obyvateli, o poštípání hmyzem a o kontaktu s hlodavci nebo jinými zvířaty (včetně kontaktu s jejich tkáněmi a tělesnými tekutinami) v místě pobytu. Významnou informací může být i údaj o ošetřování v místních zdravotnických zařízeních, potvrzení kontaktu s infekčně nemocnými nebo zemřelými v místě pobytu. Součástí anamnézy by měl být i cestovní itinerář o způsobu a termínu návratu do ČR a o místě pobytu po návratu s udáním blízkých kontaktů po návratu.  Všechny tyto údaje mohou být u nemocného dány do souvislosti se vznikem a rozvojem klinických příznaků, eventuálně s rozvojem klinické manifestace onemocnění u dalších osob v kontaktu.

Globalizace světa a intenzita cestování osob výrazně napomáhá zvyšovat riziko zavlečení původců VNN na naše území. Možnost vzniku a rozvoje VNN ovlivňují i ekologické faktory, které se promítají do měnících se životních podmínek rezervoárových zvířat a přenašečů. Nejvýznamnější riziko vzniku a rozvoje VNN v ČR představuje prostý import nákaz z endemických oblastí, kde se tato onemocnění běžně vyskytují, jedná se o import v souvislosti s turistikou či pracovními pobyty občanů ČR v zahraničí, s účastí v různých vojenských či humanitárních misích, s dovozem zvířat a zboží aj.

Výskyt VNN v našich podmínkách představuje krizovou situaci. Při řešení eventuálního výskytu VNN se považuje za klíčové včasné přijetí mimořádných protiepidemických opatření, která jsou z obecného pohledu zaměřena na potlačení šíření onemocnění v populaci a likvidaci ohniska nákazy. Vzhledem k rizikům plynoucích z nákazy je při výskytu VNN nařízena striktní izolace nemocného na vyčleněných pracovištích s výskytem stupněm biologické ochrany. Současně s izolací nemocného se provádí epidemiologické šetření s cílem definovat a ohraničit ohnisko nákazy, definovat skupiny osob exponovaných nákazou, odhalit zdroj a cesty přenosu původců onemocnění.

 

V momentě, kdy vznikne u postiženého podezření na VNN, je nutné ze strany diagnostikujícího zdravotnického zařízení hlásit potenciální výskyt VNN místně příslušným orgánům ochrany veřejného zdraví (ve Středočeském kraji se jedná o KHS Stč. kraje):

https://khsstc.cz/hlaseni-vyskytu-nebo-podezreni-z-vyskytu-vysoce-nakazlivych-nemoci-a-podezrelych-zasilek-2/

a

https://khsstc.cz/wp-content/uploads/2014/10/Manual_-_Doporuceny_postup_pro_ZZ-2021.pdf , a implementovat vhodná protiepidemická opatření k zabránění dalšímu šíření nákazy.  

 

Vypracovala: RNDr. Lenka Duchajová, DiS., vedoucí oddělení protiepidemického pro okres Kladno

Zpracováno: 15.03.2024

Zdroj: Smetana K. Vysoce nebezpečné nákazy. Praha: Mladá fronta a.s.; 2018: 200s.