Základní informace o antraxu

Akutní bakteriální enzootické onemocnění, které se vyskytuje v závislosti na způsobu expozice ve třech formách: kožní, plicní a gastrointestinální. Původcem antraxu je Bacillus anthracis, tyčinkovitá bakterie, která je schopná vytvářet velmi odolné spory, jež jsou odolné proti nepříznivým venkovním podmínkám a dezinfekci a v kontaminované půdě si životaschopnost zachovávají po léta.

 

Kožní antrax vzniká při přenosu nákazy přes kůži, např. oděrkami. Projevuje se počátečním svěděním v postiženém místě, pak se objevuje papula (pupen), později vezikula (puchýř), který se během 2 – 6 dní přemění ve vpáčenou černou krustu, kolem které se prakticky vždy vyvine rozsáhlý, středně těžký až těžký otok, někdy s malými sekundárními vezikulami (puchýřky). Poškození kůže je obvykle nebolestivé, pokud se bolest projevuje, je důsledkem otoku nebo sekundární infekce. Nejčastěji postiženými místy na těle jsou hlava, krk, předloktí a ruka. Neléčená infekce se může rozšířit do lymfatických uzlin a do krevního řečiště za vzniku těžké septikémie. Zasaženy mohou být i meningy (mozkové pleny). Neléčený kožní antrax má smrtnost 5 - 20%, s aplikací účinné terapie jsou úmrtí na kožní antrax velmi vzácná. Lokální změny se vyvíjejí svým typickým způsobem i po zahájení antibiotické terapie.

 

Klinické projevy plicní formy následkem inhalace spor B. anthracis jsou zpočátku mírné, nespecifické a zahrnují teplotu, nevolnost, lehký kašel nebo lehkou bolest na prsou. Po 3 až 4 dnech se rozvíjejí akutní symptomy – respirační selhání, včetně stridoru, těžké dušnosti, hypoxémie, pocení, šoku, cyanózy a na snímku hrudníku je patrné rozšíření mediastina. Krátce na to následuje smrt. Běžný je pleurální výpotek a na RTG snímku jsou občas viditelné infiltráty. Nejvyšší odhadovaná smrtnost je > 85%. Časná agresivní antibiotická terapie spolu s podpůrnou léčbou mohou smrtnost výrazně ovlivnit. Plicní antrax je léčitelný v časném stádiu. Pokud se terapie zahájí až po nástupu klinických příznaků, mortalita zůstává vysokou.

 

Gastrointestinální forma antraxu je vzácná a obtížně se rozpoznává. Má tendenci vyskytovat se v explozivních alimentárních epidemiích, kdy se obtíže projevují bolestí břicha, nauzeou a zvracením, následuje teplota, známky septikémie, a v typickém případě končí smrtí. Popsána byla i vzácná primární orofaryngeální forma nemoci, charakterizovaná edematózními lézemi, nekrotizujícími vředy a otoky v oblast nosohltanu a krku. Systémové onemocnění, provázené horečkou, šokem a rozšířením na další orgány se může vyvinout u jakékoliv formy onemocnění a může zahrnout i meningitidu, která je obvykle smrtelná. U gastrointestinálního antraxu se tvoří léze kdekoliv v průběhu trávicího traktu, je provázen tvorbou vředů a masivních otoků, které vedou k hemorhagiím, obstrukcím, perforacím a rozsáhlém ascitu. Ingesční antrax není nutně smrtelný, ale i přes intenzivní terapii je smrtnost vysoká. Smrt předchází septikémie, šok a rozvoj kómatu.

Zdrojem nákazy je nemocné zvíře, nejčastěji býložravá - hovězí dobytek, ovce, kozy, koně, ale i vepři a další, vylučující původce jak výkaly, tak zejména v terminálním stádiu krví.

 

Přenos kožní formy je kontaktem s tkáněmi zvířat nemocných nebo uhynulých na antrax. Uplatnit se může i přenos bodavým hmyzem sajícím krev infikovaných zvířat. Kontaminované žíně, vlna, kůže nebo výrobky z nich, kontaminovaná půda nebo kostní moučka představují nejčastější vehikulum přenosu spor.

Plicní forma vzniká inhalací spor v rizikových provozech, při kterých vzniká aerosol, jako vydělávání kůží, zpracování vlny nebo kostí.

Střevní a orofaryngeální forma antraxu vzniká pozřením kontaminovaného masa nedostatečně tepelně zpracovaného.

Přenos z člověka na člověka je velmi vzácný. Aktuálně však antrax představuje ještě další hrozbu, hrozbu pro uživatele drog. První případ antraxu u uživatele heroinu byl zaznamenán v r. 2000 v Norsku, v dalších letech ve Skotsku a Německu. Ke kontaminaci heroinu pravděpodobně dochází v místech původu drog, jimiž je Asie, endemická oblast pro výskyt antraxu.

 

Inkubační doba je nejčastěji od 1- 12 dnů. Může však být v závislosti na způsobu vniknutí do organismu od několika hodin až po 60 dní.

 

Výskyt

Asie, Severní a Jižní Amerika, Afrika, v Evropě zejména Balkán.

V České republice byl antrax prohlášen za nákazu prakticky zlikvidovanou v roce 1977 a od roku 1985 nebyl v ČR hlášen žádný případ onemocnění u lidí.

 

Prevence

Prevence antraxu spočívá v prevenci nemoci u zvířat – vakcinací dobytka v endemických oblastech. Ochrana lidí spočívá zejména v používání osobních ochranných pracovních pomůcek u profesionálně exponovaných osob.

V USA je k dispozici očkovací látka pro osoby ve vysokém riziku nákazy (laboratoře).

 

Opatření při výskytu antraxu

Ohnisková a průběžná dezinfekce sporucidními dezinfekčními přípravky (chlornany, peroxid vodíku, kyselina peroctová, glutaraldehyd), osobní hygiena včetně mytí rukou mýdlem a vodou.

Postexpoziční profylaxe vhodnými antibiotiky (Ciprofloxacin nebo Doxycyklin).

 

Důležité informace

Antrax může být použit i úmyslně, bacily antraxu jsou zneužívány k výrobě biologických zbraní. Může se objevit i za epidemiologicky neobvyklých okolností.

                                                                      

Zdroj: D.L.Heymann: Control of Communicable Diseases Manual

Zpracovala: MUDr. Renata Karpíšková, vedoucí oddělení protiepidemického pro okres Příbram

Datum zpracování: 10.11.2015

Revize: Mgr. Martina Jiráčková 05/2024