Evropský imunizační týden: Podpora očkování pro zdravější společnost

23. dubna 2024 23. dubna 2024 | Jiří Stárek

Evropský imunizační týden letos probíhá od 21. do 27. dubna. Každoročně se zaměřuje na zvýšení povědomí o důležitosti očkování a podporu imunizačních programů po celém kontinentu. Tato iniciativa je významnou součástí snah Evropské unie o zlepšení veřejného zdraví a ochranu občanů před infekčními chorobami.

Letošní týden očkování navíc připadá na 50. výročí programu „Expanded Programme on Immunization“ (EPI), který za posledních pět desetiletí zaznamenal výrazné úspěchy v prevenci vážných onemocnění, kterým lze předcházet očkováním. Projekt EPI byl založen v roce 1974 s cílem rozšířit očkovací programy do všech zemí světa a umožnit přístup k očkování všem dětem na světě bez ohledu na zeměpisnou polohu či socio-ekonomický statut, a to zejména proti záškrtu, černému kašli, tetanu, poliomyelitidě, spalničkám a tuberkulóze.

Historie a význam Evropského imunizačního týdne:

Evropský imunizační týden se poprvé uskutečnil v roce 2005 a byl organizován Evropskou unií a Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Od té doby se stal každoroční tradicí, při které si připomínáme nejen pozitivní vliv očkování na zdraví populace, ale která vytváří také platformu pro vzdělávání veřejnosti, předávání zkušeností a zlepšování dostupnosti očkování v celé Evropě.

Důležitost očkování pro veřejné zdraví:

Očkování je jedním z nejúčinnějších způsobů prevence infekčních nemocí a ochrany populace před jejich vážnými následky. Očkováním byly v nedávné minulosti eradikovány (tj. zcela vymýceny) pravé neštovice, na čemž měl lví podíl český epidemiolog prof. MUDr. Karel Raška. Na dohled témuž cíli je svět i v případě onemocnění dětskou obrnou. Tyto počiny se právem řadí mezi jedny z největších úspěchů v historii humánní medicíny. Očkování hraje klíčovou roli také v ochraně zranitelných skupin obyvatelstva, jako jsou novorozenci, kojenci, těhotné ženy a starší lidé, před závažnými komplikacemi infekčních chorob.

Důležitost očkování spočívá v několika klíčových bodech:

Prevence nemocí: Očkování je jedním z nejúčinnějších způsobů prevence infekčních nemocí. Pomáhá tělu vyvinout imunitní odpověď proti patogenům, jako jsou bakterie, viry nebo parazité, a tím chrání jednotlivce před onemocněním.
Ochrana zranitelných skupin: Očkování je zvláště důležité pro ochranu zranitelných skupin obyvatelstva, jako jsou novorozenci, kojenci, těhotné ženy, starší lidé a lidé s oslabeným imunitním systémem. Pro tyto skupiny mohou být některé infekční choroby zvláště nebezpečné nebo dokonce smrtelné.
Eradikace a eliminace nemocí: Díky očkování byly některé nemoci úspěšně vymýceny (eradikace) nebo jejich výskyt výrazně snížen. Například díky očkování bylo v roce 1980 eradikováno onemocnění pravými neštovicemi a očkovací programy pomohly ve světě téměř porazit dětskou obrnu.
Vytváření kolektivní imunity: Očkování chrání nejen jednotlivce, ale přispívá také k vytváření tzv. kolektivní imunity v populaci. Pokud je dostatečně vysoká míra populace očkována, může to zabránit šíření infekčních chorob v komunitě a chránit i ty, kteří nemohou být očkováni například kvůli zdravotnímu stavu nebo věku.
Ekonomické výhody: Očkování pomáhá snižovat náklady na léčbu nemocí, hospitalizaci a ztrátu produktivity způsobenou nemocí. Díky tomu přispívá očkování k ekonomickému rozvoji a udržitelnosti společnosti.

Očkování je tedy významnou součástí ochrany veřejného zdraví a má dlouhodobé pozitivní dopady na jednotlivce i společnost jako celek. Aby mohlo svou roli i nadále efektivně plnit, je důležitá jeho dostupnost a dostatečná podpora za strany veřejnosti.

Povinná očkování v České republice

Mezi povinná (pravidelná) očkování dětí patří dle platné vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému bakterií Haemophilus influenzae typu B, dětské obrně a virové hepatitidě B, stejně jako proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. U dětí se zvýšeným rizikem kontaktu s původcem TBC navíc prováděno i pravidelné očkování proti tuberkulóze.

Očkování provádí pediatr dle očkovacího kalendáře v přesně stanovených termínech. Pokud není možné termín dodržet z důvodu zdravotních problémů dítěte, které znemožňují aplikaci vakcíny, lze toto očkování provést i podle upraveného očkovacího kalendáře.

Pokud je při očkování použita stanovená vakcína, jsou pravidelná očkování včetně revakcinací plně hrazena zdravotní pojišťovnou. V opačném případě pojišťovna hradí pouze aplikaci, zatímco vakcínu hradí klient (zákonný zástupce dítěte).

Výjimkou jsou tzv. zvláštní očkování, jako například proti hepatitidě B nebo vzteklině, která jsou povinná u specifických skupin osob a jsou hrazena ze státního rozpočtu, čímž jsou pro klienty bezplatná. Mimořádná očkování pro prevenci infekčních chorob v neobvyklých situacích jsou rovněž hrazena ze státních zdrojů.

Děkuji, nechci!

Rozhodnutí nenechat sebe nebo své dítě očkovat má řadu nevýhod a rizik, které ovlivňují nejen jednotlivce, ale přes ně i celou společnost. Patří mezi ně:

Zvýšené riziko onemocnění: Neočkované osoby jsou náchylnější k infekčním chorobám a mohou snáze onemocnět, což může vést k vážným zdravotním komplikacím a někdy bohužel i úmrtí.
Riziko šíření nemocí: Neočkovaní jednotlivci mohou představovat zdroj infekce pro ostatní, včetně těch, kteří mají ze zdravotních důvodů k očkování trvalou kontraindikaci anebo sice očkováni byli, ale jejich tělo si nevytvořilo dostatek protilátek.
Ztráta kolektivní imunity: Kolektivní imunita je stav, kdy je dostatečně vysoký počet obyvatel očkován, a přerušením cesty možného přenosu tím chrání i ty, kteří očkováni být nemohou. Snížení míry proočkovanosti tak snižuje i úroveň kolektivní imunity a zvyšuje riziko vzniku epidemie.
Opětovný výskyt vážných onemocnění: Neočkování může vést k opětovnému epidemickému výskytu vážných nemocí, které byly dříve pod kontrolou nebo téměř eliminovány, jako například spalničky, záškrt nebo dětská obrna.
Dezinformace: Šíření dezinformací a mýtů o očkování často vede k nedůvěře veřejnosti v očkovací programy a zdravotnické autority.

Celkově lze říci, že neočkování představuje značné riziko pro jednotlivce i společnost jako celek a může mít pro veřejné zdraví vážné následky. Je důležité, aby rozhodnutí ohledně očkování bylo informované a založené na vědeckých poznatcích a doporučeních odborníků v oblasti veřejného zdraví.