Pertusse je akutní, bakteriální onemocnění dýchacího ústrojí s vysokou nakažlivostí.
Původce:
Původce onemocnění je bakterie Bordetella pertussis, resp. B. parapertussis.
Zdroj onemocnění:
Zdrojem onemocnění je člověk.
Inkubační doba:
Inkubační doba je 7-21 dní, průměrně 7-10 dní.
Přenos:
Přenos se uskutečňuje vzdušnou cestou – kapénkami při kašlání, smrkání, a dále osobním kontaktem.
Projevy onemocnění:
Stádia pertuse
- Katarální (kašel, zánět sliznic)
- při nasazení antibiotik dojde k rychlé úzdravě
- problém včasného rozpoznání
- Paroxysmální (se záchvatovitým kašlem)
- po nasazení antibiotické terapie není za cca 5-8 dní jedinec infekční
U novorozenců mívá černý kašel vážný průběh, protože ještě nemají vyvinutý kašlací reflex, vážný průběh bývá i u kojenců. Chorobu také mohou doprovázet zdravotní komplikace jako vážné zápaly plic, selhání krevního oběhu, centrálního nervového systému či těžké celkové onemocnění, na jehož následky mohou děti i zemřít.
U starších dětí lze pozorovat typický klinický průběh onemocnění, které většinou začíná jako zánět horních cest dýchacích se zvýšenou teplotou, kýcháním, bolestmi v krku a postupně se zhoršujícím kašlem. V dalším stádiu dochází k typickým dráždivým záchvatům neproduktivního kašle, které mohou vést ke zvracení (dávivý kašel). Závěr záchvatu kašle připomíná zakokrhání. Tyto příznaky mohou trvat i řadu týdnů.
U dospělých má černý kašel často i atypický projev, nejen že nedochází k dalším komplikacím, ale nemusí se u nich projevit ani typický kokrhavý kašel. Často tak nepoznají, že trpí touto infekční bakteriální nemocí. Po celou dobu onemocnění tak mohou nakazit své okolí, zejména novorozence nebo kojence, kteří ještě nejsou proti nemoci chráněni očkováním.
Stádium rekonvalescence je zdlouhavé a je provázeno přetrvávajícím kašlem. Onemocnění trvá obvykle 6-8 týdnů. Mezi nejzávažnější komplikace patří pneumonie s 54% smrtností a pravostranné selhání srdce.
Proč jsou nejvíce ohroženy děti?
Černý kašel představuje největší riziko pro novorozence a kojence s nedokončeným očkováním. Děti jsou v České republice očkována tzv. hexavakcínou, která se podává ve třech dávkách: od devátého týdne věku dítěte dvě dávky s odstupem dvou měsíců, třetí dávka mezi jedenáctým a třináctým měsícem věku dítěte (u nedonošených dětí v dávkách čtyřech v jiném schématu). Ochrana proti očkovaným nemocem plně nastupuje až po několika měsících života, tedy po druhé dávce vakcíny, do té doby jsou děti vystaveny riziku nákazy infekčními nemocemi včetně nákazy černým kašlem. Hexavalentní vakcína je určena pro očkování proti: záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, žloutence typu B a onemocnění vyvolaná Haemophilus influenze typu B. Imunita po prodělané infekci nebo očkování není celoživotní, zdrojem onemocnění pro kojence tak může být matka nebo dospělý člověk z jeho blízkého okolí. K zabezpečení dostatečné hladiny protilátek v dospělosti se doporučuje přeočkování dospělých minimálně 1x za život – na trhu jsou kombinované vakcíny sloužící současně k přeočkování proti tetanu a černému kašli vhodné i pro dospělé.
Jak ohrožuje černý kašel dospělé?
Od roku 2012 patří nejvyšší počet případů černého kašle do věkové kategorie mezi 15 a 19 lety. V posledních letech navíc stoupá i počet hlášených nemocných ve věku budoucích rodičů (20 let a více), což zvyšuje riziko ohrožení novorozeného dítě. Pokud se dospělí nenechávají pravidelně přeočkovávat, nejsou proti nemoci chráněni. Očkování nepůsobí dlouhodobě a stejně jako onemocnění nezanechává celoživotní imunitu – ochranu.
Jak postupovat při podezření na černý kašel?
Při podezření na onemocnění černým kašlem, je třeba navštívit lékaře a nechat si udělat výtěr ze zadní stěny nosohltanu – nejlépe na kultivační vyšetření nebo průkaz DNA původce onemocnění (PCR vyšetření). Ideální doba k odběru pro vyšetření metodou PCR je na počátku onemocnění, do 3 týdnů trvání příznaků (kašle), před zahájením antibiotické léčby. K odběru je nutné přijít ráno nalačno; velmi důležité je před odběrem nekouřit, nečistit si zuby a nežvýkat žvýkačku! Výsledky kultivačního vyšetření jsou známé obvykle do týdne, výsledky PCR vyšetření jsou rychlejší.
Prevence:
Zavedení plošné vakcinace v roce 1958 přineslo významný pokles nemocnosti i úmrtí. Od roku 1990 však u nás výskyt černého kašle opět narůstal. Přestože vakcinace představuje doposud nejspolehlivější prevenci, poskytuje imunitu pouze na 3 až 12 let. V rámci základního očkování se u nás proti černému kašli chrání kojenci a batolata („hexavakcína“ – viz výše) a přeočkovává se mezi pátým a šestým rokem, a ještě jednou mezi desátým a jedenáctým rokem života. I z nastavení základního očkování lze vyčíst potřebu pravidelně obnovovat ochranu proti černému kašli a přeočkovávat. Dospělí na toto musí myslet sami – k dispozici mají šetrnou kombinovanou vakcínu, která jim navíc prodlouží ochranu proti onemocnění tetanem. Přeočkovává se jednou dávkou.
„Cocoon“ strategie – konec rostoucímu počtu dětských pacientů
Celosvětově převládá názor, že účinnou cestou k ochraně dětí je zajistit, aby se nesetkaly s osobami s onemocněním černého kašle. Doporučovaná ochranná strategie tzv. „cocoon“ strategie představuje očkování proti černému kašli zaměřené na nejbližší okolí dítěte, tedy rodiče, sourozence, prarodiče a dále na všechny osoby, které přijdou do styku s dítětem během prvního roku života. Ochrana nejmenších je tedy plně v rukou dospělých, kteří by si měli hlídat aktuálnost vlastního očkování proti černému kašli. Nejnovější data ukazují, že „cocoon“ strategie může snížit počet případů černého kašle u dětí do 3 měsíců věku až o 70%.
Graf 1 Hlášená nemocnost pertuse v ČR od roku 1953–2014
Zdroj: SZU
Graf 2 Hlášená nemocnost pertuse v porovnání ČR a Středočeský kraj v letech 2019-2023
Zdroj: ISIN
V letech 2014-2018 došlo k nárůstu počtu případů, a to i u očkovaných osob, onemocnění se posunuje směrem do vyšších věkových skupin. Hlášená nemocnost se zvyšuje zejména ve věkové skupině 10-14letých. Obecně se předpokládá vysoká podhlášenost vzhledem k nepoznanému průběhu onemocnění u mladých a dospělých osob.
Použité zdroje:
Fabiánová K, Maixnerová M, Kříž B. Příčina úmrtí: Pertuse ?! Zprávy CEM (SZÚ Praha), 2007; 16(8): 359–362.
Havlík Jiří et al.: Infekční nemoci,1985
SZÚ, Tisková konference 20. listopadu 2014
Zprávy centra epidemiologie a mikrobiologie (SZU, Praha) 2013; 22(2)
Zpracovaly: MUDr. Dana Taclová, vedoucí oddělení protiepidemického pro Prahu-východ a Prahu-západ a Mgr. Kateřina Šárová, odborný rada oddělení protiepidemického pro okresy Praha-východ a Praha-západ
Revidováno dne: 14.03.2024
