Tularémie, nazývaná také „zaječí nemoc“, je onemocnění s celosvětovým rozšířením.
Tularémie postihovala zvířata již v době ledové, první zprávy o nemoci se objevovaly již v 18. století v Japonsku. Poprvé byla popsána v roce 1911 u města Tulare v Kalifornii. K nám se rozšířila během druhé světové války z Rakouska. Ročně je v České republice evidováno cca 100 případů, ve Středočeském kraji se jedná o jednotky až desítky případů onemocnění, např. v roce 2016 bylo hlášeno celkem 8 případů, v roce 2017 se jednalo celkem o 7 hlášených případů.
Původce:
Bakterie Francisella tularensis, která byla diagnostikována u téměř 250 volně žijících živočichů. Nebezpečí této bakterie spočívá ve snadném přenosu mezi infikovaným zvířetem a člověkem a v její vysoké virulenci.
Zdroj:
Postihuje především zajíce, hlodavce a je přenosné na ostatní volně žijící i domácí zvířata a na člověka. Postižení zajíci ztrácejí plachost, potácejí se při pohybu, jsou malátní, mají zježenou srst a dají se snadno chytit. U ostatních zvířat nejsou příznaky typické.
Výskyt:
Tularémie je nákaza s přírodní ohniskovostí a její výskyt v přírodě je dán především existencí infikovaných hlodavců, zejména ondater, hrabošů a myší, kteří jsou zdrojem nákazy, a členovců sajících krev (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata), kteří působí jako přenašeči původce onemocnění.
Přenos:
K infekci dochází přes dýchací ústrojí, trávicí ústrojí, přes spojivky nebo kůži. Člověk se nakazí nejčastěji přímým kontaktem s nemocným nebo uhynulým zvířetem, požitím kontaminovaných zemědělských nebo potravinářských produktů (např. kontaminované maso nemocné zvěře zůstává infekční i ve zmraženém stavu /-15 oC/ déle než 3 roky, zelenina ve sklepě), kontaminovanou vodou (studánky v přírodě) nebo po štípnutí infikovaným hmyzem (nejčastěji komáři a bzikavky). Rozeznávají se tedy 2 cykly přenosu - pozemní a vodní.
Obr. 1. Přenos F. tularensis na člověka a její vodní a pozemní cyklus v přírodě
Projevy:
U člověka se onemocnění tularémií vyskytuje v několika formách podle cesty přenosu infekčního agens do organismu, tedy od místa vstupu infekce. Nejčastější bránou vstupu je kůže, kde se projevuje vředovitými změnami v místě poraněné kůže nebo spojivky, případně dojde k zánětu příslušných mízních uzlin projevující se jejich zduřením a bolestivostí. Může probíhat jako celkové onemocnění s vysokými teplotami, zvětšením sleziny nebo silné bolesti v oblasti břišní dutiny po požití kontaminované stravy nebo vody, atypickým zápalem plic po vdechnutí původce nemoci.
Nejzávažnější formou nemoci je plicní infekce. Onemocnění není přenosné mezi lidmi.
V mnoha případech bývá stanovení diagnózy problematické, protože symptomy tohoto onemocnění bývají poměrně nespecifické, proto úspěšná léčba je závislá na včasném a přesném rozpoznání infekčního agens. Základem je podávání dvojkombinace antibiotik, terapie trvá 2–3 týdny. Pokud je infikovaná rána rozsáhlá (především u pozdě diagnostikovaných osob) musí být její ošetření chirurgické. Rekonvalescence bývá zdlouhavá, nemocní si stěžují na únavu a neurovegetativní obtíže.
Inkubační doba
Nejčastější inkubační doba, tj. doba od nákazy do doby prvních příznaků onemocnění, je obvykle 3-7 dnů, s maximem 21 dnů.
Prevence:
- nedotýkat se zvířat, která ztratila plachost;
- při jakékoliv manipulaci se zajíci a další zvěří používat osobní ochranné pomůcky – rukavice;
- důkladné dostatečné tepelné zpracování pokrmů ze zajíců a další zvěře;
- nepít vodu z neznámých zdrojů;
- opatrnost při práci v prostorech se zvýšenou prašností a předpokládaným výskytem hlodavců (manipulace se senem apod.) – používat ochranné prostředky;
- předměty, které přijdou do styku s odlovenými, utracenými nebo uhynulými zajíci a hlodavci dezinfikovat 3% roztokem chloraminu.
V roce 2018 bylo ve Středočeském kraji hlášeno 6 případů onemocnění. V roce 2019 byl zaznamenán nárůst onemocnění o 50 %, hlášeno bylo celkem 12 případů. V roce 2020 bylo zaznamenáno celkem 9 hlášených případů. Onemocnění bylo hlášeno u osob všech věkových kategorií. Nejmladším pacientem byl 5letý chlapec, nejstarším pak 69letý muž. Import onemocnění nebyl hlášen. Úmrtí nehlášeno.
V epidemiologické anamnéze bylo uváděno přisátí klíštěte, poštípání hmyzem manipulace s úlovky v honitbě, častý kontakt se zeminou a trávou, houbaření, alimentární přenos.
Použité zdroje:
- http://medlicker.com/189-tularemie-priciny-priznaky-diagnostika-a-lecba
- http://cz/tema/prevence/opatreni-pri-vyskytu-tularemie-v-cr-1
- Infekční nemoci – Jiří Havlík et al., ISBN 80-7262-173-4, nakladatelství Galén
- Výroční zprávy KHS Středočeského kraje
- https://www.prolekare.cz/casopisy/epidemiologie/2019-2-22/tularemie-zoonoza-s-rizikem-bioterorismu-113241
Zpracovala: Mgr. Klára Smetanová, DiS., Rada oddělení protiepidemického pro okresy Kolín a Kutná Hora
Zpracováno dne: 03.08.2021
