Původce:
Tularémie, nazývaná také jako „zaječí nemoc“, je onemocnění s celosvětovým rozšířením. Původcem tohoto infekčního onemocnění je bakterie Francisella tularensis, která byla diagnostikována u téměř 250 volně žijících živočichů. Nebezpečí této bakterie spočívá ve snadném přenosu mezi infikovaným zvířetem a člověkem, a dále v její vysoké virulenci. Onemocnění postihuje především zajíce, hlodavce a je přenosné na ostatní volně žijící i domácí zvířata a na člověka. Tularémie postihovala zvířata již v době ledové, první zprávy o nemoci se objevovaly již v 18.století v Japonsku. Poprvé byla popsána v roce 1911 u města Tulare v Kalifornii. Na území České republiky se rozšířila během druhé světové války z Rakouska. Ročně je v České republice evidováno cca 100 případů, ve Středočeském kraji se jedná o jednotky až desítky případů onemocnění.
Postižení zajíci ztrácejí plachost, potácejí se při pohybu, jsou malátní, mají zježenou srst a dají se snadno chytit. U ostatních zvířat nejsou příznaky typické.
Tularémie je nákaza s přírodní ohniskovostí a její výskyt v přírodě je dán především existencí infikovaných hlodavců, zejména ondater, hrabošů a myší, kteří jsou zdrojem nákazy, a členovců sajících krev (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata), kteří působí jako přenašeči původce onemocnění. K infekci dochází přes dýchací ústrojí, trávicí ústrojí, přes spojivky nebo kůži. Člověk se nakazí nejčastěji přímým kontaktem s nemocným nebo uhynulým zvířetem, požitím kontaminovaných zemědělských nebo potravinářských produktů (maso nemocné zvěře, např. kontaminované maso zůstává infekční i ve zmraženém stavu /-15 oC/ déle než 3 roky, zelenina ve sklepě), kontaminovanou vodou (studánky v přírodě) nebo po štípnutí infikovaným hmyzem, nejčastěji komáři a bzikavky. Rozeznávají se tedy 2 cykly přenosu – pozemní a vodní.
Obr. 1. Přenos F. tularensis na člověka a její vodní a pozemní cyklus v přírodě Dostupné na: https://www.prolekare.cz/casopisy/epidemiologie/2019-2-22/tularemie-zoonoza-s-rizikem-bioterorismu-113241
Inkubační doba
Nejčastější inkubační doba, tj. doba od nákazy do doby prvních příznaků onemocnění, je obvykle 3-7 dnů, s maximem 21 dnů.
Projevy:
U člověka se onemocnění tularémií vyskytuje v několika formách podle cesty přenosu infekčního agens do organismu, tedy od místa vstupu infekce. Nejčastější bránou vstupu je kůže. Může probíhat jako celkové onemocnění s vysokými teplotami, zvětšením sleziny nebo silné bolesti v oblasti břišní dutiny po pozření kontaminované stravy nebo vody, atypickým zápalem plic po vdechnutí původce nemoci, vředovitými změnami v místě poraněné kůže nebo spojivky, případně dojde ke zhnisání příslušných mízních uzlin. Nejzávažnější formou nemoci je plicní infekce. Je třeba zdůraznit, že onemocnění není přenosné mezi lidmi.
V mnoha případech bývá stanovení diagnózy problematické, protože příznaky tohoto onemocnění bývají poměrně nespecifické, proto úspěšná léčba je závislá na včasném a přesném rozpoznání infekčního agens. Základem je podávání dvojkombinace antibiotik, terapie trvá 2–3 týdny. Pokud je infikovaná rána rozsáhlá (především u pozdě diagnostikovaných osob), dochází k chirurgickému ošetření. Rekonvalescence bývá zdlouhavá, nemocní si stěžují na únavu a neurovegetativní obtíže.
Prevence:
- nedotýkat se zvířat, která ztratila plachost
- při jakékoliv manipulaci se zajíci a další zvěří používat osobní ochranné pomůcky – rukavice
- nutné dostatečné tepelné opracování pokrmů ze zajíců a další zvěře
- nepít vodu z neznámých zdrojů
- opatrnost při práci v prostorech se zvýšenou prašností a předpokládaným výskytem hlodavců (manipulace se senem apod.) – používat ochranné prostředky
- předměty, které přijdou do styku s odlovenými, utracenými nebo uhynulými zajíci a hlodavci dezinfikovat 3% roztokem chloraminu
V roce 2018 bylo ve Středočeském kraji hlášeno 6 případů onemocnění. V roce 2019 byl zaznamenán nárůst onemocnění o 50 %, hlášeno bylo celkem 12 případů. V roce 2020 došlo k mírnému poklesu, bylo zaznamenáno celkem 9 hlášených případů, rok 2021 byl co do počtu hlášených případů onemocnění stagnující, bylo hlášeno celkem 7 případů onemocnění, v roce 2022 byl zaznamenán mírný pokles, hlášeny byly celkem 4 případy onemocnění. Tularemie byla hlášena u osob všech věkových kategorií. Ve sledovaném pětiletém období byl nejmladším pacientem 3letý chlapec, nejstarším pak 69letý muž. Import onemocnění nehlášen. Úmrtí nehlášeno.
V epidemiologické anamnéze bylo uváděno přisátí klíštěte, poštípání hmyzem manipulace s úlovky v honitbě, častý kontakt se zeminou a trávou, nebo houbaření, alimentární přenos.
Použité zdroje:
http://cs.medlicker.com/189-tularemie-priciny-priznaky-diagnostika-a-lecba
http://szu.cz/tema/prevence/opatreni-pri-vyskytu-tularemie-v-cr-1
Infekční nemoci – Jiří Havlík et al., ISBN 80-7262-173-4, nakladatelství Galén
Výroční zprávy KHS Středočeského kraje
https://www.prolekare.cz/casopisy/epidemiologie/2019-2-22/tularemie-zoonoza-s-rizikem-bioterorismu-113241
Zpracovala: Mgr. Klára Smetanová, DiS., Rada oddělení protiepidemického pro okresy Kolín a Kutná Hora
Zpracováno dne: 25.04.2023
