Zaměstnanci odboru hygieny obecné a komunální se ve čtvrtek 12. listopadu 2026 zúčastnili návštěvy pražské Úpravny vody Podolí, všeobecně známé jako Podolská vodárna. Shlédli zde nejprve vlastní proces úpravy pitné vody s výkladem odborného pracovníka Pražských vodovodů a kanalizací a.s. a poté navštívili nově zrekonstruované a přebudované prostory laboratoří pitných a odpadních vod. Ty se sem přestěhovaly ze svého původního působiště na pražských Vinohradech a zajišťují nepřetržitou kontrolu kvality pitné vody dodávané zákazníkům. Nové zázemí umožnilo vedle standardních postupů kontroly kvality vody zavést i moderní alternativní metody, které poskytují výsledky mnohem rychleji než běžné postupy používané ve vodohospodářských laboratořích.
A jak se vůbec pitná voda získává, tedy jak Úpravna vody Podolí funguje? Voda se odebírá z Vltavy v části Veslařského ostrova. Poté prochází přes hrubé a jemné česle, dále je čerpána na čiřiče, kde je dávkován koagulant síran železitý. Čiřiče jsou prvním stupněm separace. Následuje 2. stupeň úpravy - filtrace na pískových rychlofiltrech, což je původní technologie úpravy vody již od spuštění podolské vodárny. Po průchodu vody přes filtry naplněné pískem a granulovaným aktivním uhlím už zbývá jen vodu řádně zabezpečit hygienicky. To se děje pomocí UV záření a přidáním chloru. Celý proces přeměny vltavské vody v pitnou trvá při stávajícím výkonu úpravny kolem 400 l/s zhruba osm hodin. Za tuto dobu se surová voda v podolském areálu upraví na vodu pitnou a je svedena do nádrže vodojemu. Ten se ukrývá pod nádvořím podolské vodárny a voda z něj je čerpána do 4 směrů: na vodojem Karlov, Flora, Zelená liška a pak ještě potrubím pod Vltavou na smíchovskou stranu, kde se dostane do několika vodojemů.
Současná Podolská vodárna je nepřehlédnutelnou dominantou a svého času byla i největší stavbou ze železobetonu v tehdejším Československu. Autorem architektonického návrhu je Antonín Engel a dokončena byla po šesti letech výstavby v roce 1929. V jinak novoklasicistním stylu celého komplexu vyniká moderní funkcionalistická železobetonová konstrukce tzv. Engelovy katedrály. Parabolické oblouky mají rozpětí 29 metrů a výšku 16 metrů. Při pohledu zvenčí by kolemjdoucí nejspíš nenapadlo, jak moderně budova působí uvnitř. Svému původnímu účelu slouží dodnes.
