Tularémie

24. února 2025 24. února 2025 | Jiří Stárek

Původce:

Tularémie, nazývaná také jako „zaječí nemoc“, je onemocnění s celosvětovým rozšířením. Původcem tohoto infekčního onemocnění je bakterie Francisella tularensis, která byla diagnostikována u téměř 250 volně žijících živočichů. Nebezpečí této bakterie spočívá ve snadném přenosu mezi infikovaným zvířetem a člověkem, a dále v její vysoké virulenci. Onemocnění postihuje především zajíce, hlodavce a je přenosné na ostatní volně žijící i domácí zvířata a na člověka. Tularémie postihovala zvířata již v době ledové, první zprávy o nemoci se objevovaly již v 18.století v Japonsku. Poprvé byla popsána v roce 1911 u města Tulare v Kalifornii. Na území České republiky se rozšířila během druhé světové války z Rakouska. Ročně je v České republice evidováno cca 100 případů, ve Středočeském kraji se jedná o jednotky až desítky případů onemocnění.

Postižení zajíci ztrácejí plachost, potácejí se při pohybu, jsou malátní, mají zježenou srst a dají se snadno chytit. U ostatních zvířat nejsou příznaky typické.

Tularémie je nákaza s přírodní ohniskovostí a její výskyt v přírodě je dán především existencí infikovaných hlodavců, zejména ondater, hrabošů a myší, kteří jsou zdrojem nákazy, a členovců sajících krev (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata), kteří působí jako přenašeči původce onemocnění. K infekci dochází přes dýchací ústrojí, trávicí ústrojí, přes spojivky nebo kůži. Člověk se nakazí nejčastěji přímým kontaktem s nemocným nebo uhynulým zvířetem, požitím kontaminovaných zemědělských nebo potravinářských produktů (maso nemocné zvěře, např. kontaminované maso zůstává infekční i ve zmraženém stavu /-15 ^oC/ déle než 3 roky, zelenina ve sklepě), kontaminovanou vodou (studánky v přírodě) nebo po štípnutí infikovaným hmyzem, nejčastěji komáři a bzikavky. Rozeznávají se tedy 2 cykly přenosu – pozemní a vodní.

Obr. 1. Přenos F. tularensis na člověka a její vodní a pozemní cyklus v přírodě Dostupné na: https://www.prolekare.cz/casopisy/epidemiologie/2019-2-22/tularemie-zoonoza-s-rizikem-bioterorismu-113241

Inkubační doba

Nejčastější inkubační doba, tj. doba od nákazy do doby prvních příznaků onemocnění, je obvykle 3-7 dnů, s maximem 21 dnů.

Projevy:

U člověka se onemocnění tularémií vyskytuje v několika formách podle cesty přenosu infekčního agens do organismu, tedy od místa vstupu infekce. Nejčastější bránou vstupu je kůže. Může probíhat jako celkové onemocnění s vysokými teplotami, zvětšením sleziny nebo silné bolesti v oblasti břišní dutiny po pozření kontaminované stravy nebo vody, atypickým zápalem plic po vdechnutí původce nemoci, vředovitými změnami v místě poraněné kůže nebo spojivky, případně dojde ke zhnisání příslušných mízních uzlin. Nejzávažnější formou nemoci je plicní infekce. Je třeba zdůraznit, že onemocnění není přenosné mezi lidmi.

V mnoha případech bývá stanovení diagnózy problematické, protože příznaky tohoto onemocnění bývají poměrně nespecifické, proto úspěšná léčba je závislá na včasném a přesném rozpoznání infekčního agens. Základem je podávání dvojkombinace antibiotik, terapie trvá 2–3 týdny. Pokud je infikovaná rána rozsáhlá (především u pozdě diagnostikovaných osob), dochází k chirurgickému ošetření. Rekonvalescence bývá zdlouhavá, nemocní si stěžují na únavu a neurovegetativní obtíže.

Prevence:

nedotýkat se zvířat, která ztratila plachost
při jakékoliv manipulaci se zajíci a další zvěří používat osobní ochranné pomůcky – rukavice
nutné dostatečné tepelné opracování pokrmů ze zajíců a další zvěře
nepít vodu z neznámých zdrojů
opatrnost při práci v prostorech se zvýšenou prašností a předpokládaným výskytem hlodavců (manipulace se senem apod.) – používat ochranné prostředky
předměty, které přijdou do styku s odlovenými, utracenými nebo uhynulými zajíci a hlodavci dezinfikovat 3% roztokem chloraminu

V roce 2020 bylo ve Středočeském kraji hlášeno 9 případů onemocnění, v roce 2021 bylo hlášeno celkem 7 případů. V roce 2022 došlo k mírnému poklesu, byly zaznamenány celkem 4 hlášené případy, rok 2023 byl do počtu případů na stejné úrovni jako rok 2022, tj. hlášeny byly celkem 4 případy. V roce 2024 byl zaznamenán nárůst onemocnění, hlášeno bylo celkem 10 případů. Tularemie byla hlášena u osob všech věkových kategorií. Ve sledovaném pětiletém období byl nejmladším pacientem 3letý chlapec, nejstarším pak 75letý muž. Úmrtí nehlášeno.

V epidemiologické anamnéze bylo uváděno přisátí klíštěte, poštípání hmyzem manipulace s úlovky v honitbě, častý kontakt se zeminou a trávou, nebo houbaření, alimentární přenos.